STÁVÁ SE, ŽE SE LIDÉ MÝLÍ
Co byste měli vědět
1. Co je našim nejvyšším zájmem
Jsme sdružení mužů, kteří se věnují sebevzdělávání prostřednictvím setkání s jinými muži s optimistickým cílem: stát se lepšími lidmi. Snažíme se toho dosáhnout tím, že v rituálních setkáních a v co možná bezkonfliktních diskusích budujeme pochopení pro to, že každý myslí a cítí jinak. Učíme se, že naše "vlastní já" je jen jedním z mnoha možných "já".
Věříme, že seberozvoje můžeme do jisté míry dosáhnout, pokud nepřeháníme, ale ani nepodceňujeme nároky, které na sebe klademe.
2. O co nám vlastně jde
Stručně řečeno: svobodné zednářství je výchova osobnosti. Konkrétněji: jsme sdružení mužů, z nichž každý pracuje na tom, aby se stal lepším člověkem. Pro sebe i pro dobro všech ostatních. To nemá znít nijak nabubřele. Usilujeme o to s vědomím, že je to možné jen po velmi malých krůčcích a že úspěch je nejistý.
Samozřejmě na tuto otázku lze odpovědět i abstraktními pojmy: jde nám o svobodu, rovnost, bratrství, lidskost a toleranci. Jak tomu však často bývá, v konečném důsledku nám jde o naše "malé já" v reálném životě.
Více inteligence srdce
Dnešním odborným jazykem by se to dalo vyjádřit i takto: Svobodné zednářství je program sebeoptimalizace. Podporuje bratry v rozvoji jejich osobnosti a sociálních dovedností. Cílem je více empatie, více "inteligence srdce". Toho není snadné dosáhnout v tiché místnosti. Lépe to funguje ve společenství. Proto se v pravidelných intervalech scházíme k tzv. lóžové práci. Ty se řídí starým, pevně daným rituálem.
Předpokladem je atmosféra důvěry
Aby se něco takového mohlo uskutečnit bez masek a studu, musí se bratři dokázat otevřít a být k sobě upřímní. To je možné jen při velké důvěře. Když lóže fungují, vytvořily si vnitřní klima, které také velmi rychle dává novým bratrům pocit bezpečí, a to bez ohledu na vzájemnou chemii, tj. konkrétní pocity, které k sobě všichni chovají. Tomu říkáme bratrství.
Samozřejmě se setkáváme i mimo naše rituální setkání: často společně se svými partnery a rodinnými příslušníky. Mnozí v lóžích nacházejí také přátele na celý život, vztahy, které přesahují rámec bratrství.
Jen tak je svět o něco lepší
Za tím vším stojí myšlenka, že svět se může stát lidštějším jen tehdy, když každý bude pracovat na své vlastní lidskosti: ne na lidskosti druhých, ale na sobě samém. Nemělo by však zůstat jen u krásných úmyslů: V konečném důsledku je svobodné zednářství etickým uměním života, kde záleží na konkrétních činech.
3. O co nám každopádně nejde
Tato část je nutná jen proto, že stále existují lidé, kteří zednářství obviňují ze všeho možného i nemožného. Proto obecně: svobodné zednářství není náboženství ani denominace, není to strana, není to profesní síť, není to charitativní organizace a není to platforma pro prožívání osobních egoismů. A to i v případě, že některý z těchto požadavků není zcela splněn: Platí a existují vnitřní mechanismy, které pomáhají zachytit vybočující z řady.
Proč se o zednářích nemluví vždy dobře?
Možná se ptáte, že pokud je to všechno výše pravda, proč je obraz svobodného zednářství na veřejnosti - řekněme - poněkud smíšený? Ano, bohužel! Je to dědictví dějin. Otevřená a demokraticky organizovaná společnost, která umožňuje lidem sebeurčení, není zase tak stará. I v dřívějších dobách se svobodné zednářství zasazovalo o změny systému, především o svobodu, demokracii, právní stát, občanská a lidská práva. A to proti tehdejším vládnoucím silám: od dogmatických církví, absolutistických vládnoucích rodů až po autoritářské a totalitní systémy 20. století, jako byl národní socialismus, fašismus a komunismus. Tyto síly se vzpíraly. Jejich stoupenci se bránili dobrodružnými konspiračními teoriemi. A když měli moc, tak i zákazy.
To však dnes již není příliš důležité. Zvítězila otevřená společnost a naše zednářství je její součástí. Jsme vděční, že se můžeme soustředit na to, o co nám opravdu jde: pomáhat našim členům, aby se stali lepšími lidmi, a tím učinili svět o něco lidštějším.
.4. Proč jsme společenství s tajemstvím
Nejsme tajná společnost. Máme však svá tajemství. Často si to lidé pletou. Tajná společnost by byla organizace, o jejíž existenci okolní svět nic neví. Vnější svět o nás ví a úřady o nás vědí: všechny lóže jsou registrovanými sdruženími.
Je pravda, že před staletími, kdy neexistovala svoboda shromažďování a právo na soukromí, ale podezíravá autorita, se lidé, kteří chtěli přemýšlet o lepším světě, mohli scházet jen tajně. V naší části světa je to naštěstí minulostí.
Všechny lóže jsou zapsány v rejstříku spolků.
Dnes jsou všechny lóže registrovány u příslušných úřadů stejně jako ostatní spolky. Stejně tak jejich stanovy a měnící se výkonné rady, které jsou voleny v souladu se zákonem o spolcích. Každý si je může prohlédnout. A máme také zveřejněnou adresu. Prostřednictvím těchto webových stránek nás lze kontaktovat e-mailem nebo dopisem. Velmistr je veřejně znám a média se na něj mohou kdykoli obrátit.
Přestože nejsme tajným spolkem, uchováváme jisté věci v tajnosti. Každý člen může říci, že je svobodným zednářem a mnozí tak činí. Není však dovoleno prozrazovat členství jiných bratří.
Ochrana údajů je lidským právem
Tato zdrženlivost má dvojí účel: za prvé, stále existují lidé, kteří jsou vůči svobodným zednářům nepřátelští; proto musí mít každý bratr možnost sám se rozhodnout, zda ve svém okruhu členství zveřejní, či nikoli. A za druhé, vlastní účel sdružení, totiž práce na vlastní osobnosti, vyžaduje určitou diskrétnost. To je samozřejmé. Lidé, kteří v této vysoce osobní oblasti profesionálně pracují, jsou k tomu dokonce ze zákona povinni.
Svobodní zednáři se tomu podřizují dobrovolně. Máme dojem, že tím dáváme příklad i do budoucna. V době nadměrné transparentnosti prostřednictvím internetu, sociálních sítí a dalších technologií se v naší společnosti rozvíjí znatelná potřeba nenechat si znovu vzít soukromé svobody, za které se po staletí bojovalo, a získat je zpět tam, kde se již zdají být ztracené. To podporujeme i my, svobodní zednáři. .
"Přestože nejsme tajným spolkem, uchováváme jisté věci v tajnosti."
5. Co je vlastně lóže
Lóže je základním společenstvím svobodného zednářství. Základní proto, že většina zednářských lóží je součástí sdružení, kterou je v našich zemích Veliká Lóže České republiky. Ta poskytuje základní soubor pravidel, v jejichž rámci jsou lóže autonomní.
Francouzské slovo "lodge" odkazuje na anglické "lodge". Dnešní zednářství vzniklo v Anglii. Slovo připomíná velmi staré časy, kdy svobodní zednáři byli ještě staviteli katedrál a scházeli se v "lóžích", tj. v malých domcích nebo chatrčích u velkých stavenišť katedrál.
Lóže jsou demokraticky organizovaná sdružení
České lóže mají mezi dvaceti až padesáti členy. Jsou demokraticky organizované: V čele každé lóže stojí "mistr lóže", který je každoročně volen stejně jako ostatní členové předsednictva.
Jednotícím poutem všech členů lóže je "bratrství". Co to znamená, lze nejlépe pochopit v kontextu přátelství a sociální solidarity. Přátele si každý vybírá sám a společenská solidarita je druhem vzájemnosti. Bratrství není ani jedno, ani druhé. Je to aktivní souhlas s protějškem, který si sám nevybral. Tím se také odlišuje od náhodně sezvané a nezávazné skupiny, která se kdesi večer setká.
Členové si navzájem říkají bratři
Princip bratrství v lóžích vychází z toho, že svobodné zednářství se vědomě považuje za společenství nerovných. Je velmi dobrým cvičením naučit se přijímat spolučleny jako bratry, i když mají odlišné zkušenosti, dovednosti a znalosti; i když jinak přemýšlí a i když z nich může vyzařovat jiná mezilidská chemie. Pocit pospolitosti v lóži nevytváří ani společné přesvědčení, ani sjednocující zájmy, ale přijetí zednářského cíle a společného rituálu. To je zednářská metoda.
Symbolika vývoje
V symbolickém odkazu na svět dřívějších stavitelů katedrál se členové lóže dělí na učně, tovaryše a mistry. V zednářském pojetí se nejedná o hierarchickou strukturu, ale spíše symbolizuje vývojové stupně, kdy do lóže přibývají noví bratři.
Od učně přes tovaryše k mistrovi
Ve fázi učně má nově přijatý člen nejprve za úkol najít realistický obraz sebe sama. Úkol zní: "Podívej se do svého nitra!". Jako tovaryš by se pak zednář měl naučit rozpoznat své místo ve světě. Nyní je úkolem: "Rozhlédni se kolem sebe!". A na mistrovské úrovni by si měl zednář uvědomit svou konečnost a transcendentální vazbu: "Podívej se za sebe!". Tato posloupnost je dobrou pomocí, pokud jde o rozvoj v lepšího člověka. Přestože to všechno zní velmi jednoduše, je to dost obtížné, pokud to člověk myslí vážně.
Od učně se člen dostane k mistru obvykle asi za tři roky. Mistrem pak zůstáváte až do konce života.
6. Jak je to s tím rituálem
My svobodní zednáři obvykle neradi mluvíme o rituálu, do něhož jsou naše pravidelná setkání zasazena. Abyste pochopili jeho podstatu, musíte se ho zúčastnit. Je to jako s hudbou: když si přečtete notový zápis, neznamená to, že v sobě uslyšíte hudbu. Tajemství spočívá v prožitku. Ale zkusme to zjednodušit...
Rituál jako zpomalení každodenního života
Členové naší lóže se jednou za čtrnáct dní scházejí k rituálům: takzvané lóžové práci. Prostor, v němž se scházíme, nazýváme templem: toto slovo odkazuje na latinské "contemplare", což znamená rozjímat, uvažovat nebo prohlubovat. To docela dobře vystihuje, o co vlastně jde.
Na začátku se slavnostně zapálí několik svíček a rozloží se zednářské symboly, jako je kružítko a úhelník. To jsou zednářské symboly, které jsou veřejnosti docela známé. Kružítko nám symbolizuje lidskost: do jeho kruhu by měli být zahrnuti všichni lidé. A pravý úhel symbolizuje právo, spravedlnost, čestnost a poctivost. Tyto starobylé symboly jsou srozumitelné všude. Na rozdíl od pečlivě formulovaných norem nabízejí však každému možnost individuálního výkladu.
Práce lóže
Práce v lóži se řídí stanoveným schématem. Na začátku a na konci probíhají rituální promluvy mistra lóže, neboli "stoličního mistra" a několika dalších bratrů. Pokaždé se používají stejné texty. Svým účinkem na zúčastněné bratry jde o jakési skupinovou činnost. Ta má za úkol zpomalit přítomné z hektického tempa každodenního života, aby se vytvořil prostor pro osobní reflexi. Součástí práce v lóži je obvykle přednáška, které říkáme "architektonický výtvor". O ní se následně diskutuje a přemýšlí.
Nejde však o to, abychom věděli jen něco lépe. A už vůbec ne o prosazování postojů. Jde o pochopení druhých a rozšíření obzorů prostřednictvím dalších myšlenek. Nikdo není za svůj názor kritizován, nikdo není nucen přijmout jiný názor. Zednářská kultura dialogu je nekontroverzní. A nediskutuje se o aktuálních politických otázkách stran ani o osobním náboženském přesvědčení.
I když slova pronesená v zednářském rituálu obsahují mnoho nashromážděné moudrosti, jejich síla nespočívá jen v jejich obsahu. Jako u každého opakujícího se rituálu je interakce v jejich opakování. Snad ještě více než k myslící hlavě promlouvají k cítícímu srdci, nebo řečeno vědecky korektně: k hlubším vrstvám našeho vědomí. Součástí rituálu je také daný oděv a doplňky, jako jsou rukavice a zástěry.
Ale není to zastaralé?
K čemu zednářské zástěry nebo výrazy jako "stoliční mistr"? Na rituály si cizinci vždycky musí zvyknout. Zednářské zvyky jsou jistě staromódní. Ale nemyslíme si, že by na tom bylo něco špatného, zvláště v době, která se tak rychle mění, že se mnozí lidé cítí zahlceni a rádi se uchylují k osvědčenému. To si mnozí dokáží představit.
Ještě k té zástěře. Tento rituální doplněk symbolicky připomíná pracovní oděv starých stavitelů katedrál, předchůdců svobodných zednářů. Výraz "stoliční mistr" má oporu v německém "Meister vom Stuhl" či anglickém "Chairman"; Tady většina ví, o co jde. Důležitější než samotné staré slovo je však závazné pravidlo, že "mistra lóže" volí bratři každý rok v demokratickém tajném hlasování.
Všichni lidé potřebují rituály
Rituály a s nimi spojené symboly naplňují hluboké lidské potřeby. Budují společenství a osobnost. Po období, které bylo charakteristické nedostatkem rituálů v důsledku jejich zneužívání národními socialisty a později komunisty, dnes mnoho lidí znovu objevilo hodnotu rituálů, které budují společenství, ať už jde o výročí, svatby nebo pohřby.
Zednářské rituály jsou podobné po celém světě. Základní rysy našeho rituálu pocházejí z 18. století. Nekonkurují ani se nepodobají náboženským obřadům.
7. Proč přijímáme pouze muže
Lóže sdružené pod Velikou Lóží České republiky, tedy i naše lóže Templum Sapientiae, přijímají pouze muže. Navazujeme tak na tradici "Spojené velké lóže Anglie". Stejně jako ona však přirozeně potvrzujeme roli žen: jejich rovnost před zákonem i v reálném životě.
Někdy chtějí být muži a ženy mezi sebou
Možná vás napadá: Není segregace pohlaví v rozporu s duchem doby? Neměli bychom přijímat i ženy, nebo dokonce zavést kvóty pro ženy? Domníváme se, že nikoli, a to z dobrého důvodu: i v moderní společnosti, v níž jsou si pohlaví rovna, existují v mnoha oblastech každodenního života části osobního života žen oddělené od mužů. A naopak.
Stačí pozorovat zvyklosti mnoha lidí při trávení volného času: Ten se organizuje sám od sebe. Nebo řečeno kulturně-sociologickou terminologií: neexistuje a nikdy neexistovala společnost, která by neměla genderově oddělená ústraní pro ženy a muže. Každý se může sám rozhodnout, zda o výhradně mužské společenství v naší zednářské lóži stojí.
8. Na jakou tradici navazujeme
Počátky jsou nejasné. Traduje se, že s úpadkem stavební činnosti katedrál začaly katedrální stavební lóže, strážci kamenického umění, které vzkvétalo až do 17. století, přijímat i neřemeslníky. To dalo v britském impériu vzniknout společnostem "svobodných a přijatých zednářů". "Přijati" byli ti, kteří nepatřili do kamenického cechu. Na těchto setkáních bylo přejímáno rituální chování a symboly z vysoce rozvinutého umění stavby katedrál, stejně jako symboly ze starověkých mysterijních společností. V roce 1717 pak čtyři takové "lóže" vytvořily první "Velkou lóži" v Londýně.
Vše začalo s modernizací společnosti
Staré mocnosti byly stále u moci, ale nová se rychle rozvíjela a zednáři stáli na straně nového, osvíceného života. V 18. století se zednářské lóže a další organizace sledující podobné cíle rozšířily nejen na britských ostrovech, ale brzy i na evropském kontinentu; nakonec za Josefa II. také v Rakousku-Uhersku, tedy i u nás.. Důležitými poradci panovníka byli svobodní zednáři. Zednáři byli i mnozí vědci, stejně jako někteří duchovní a umělci,
V Rakousku-Uhersku však rozkvět nových a osvícených organizací trval krátce. V roce 1795 habsburský císař František II. z obavy před změnami svobodné zednářství zakázal. Zatímco v západní Evropě se hnutí dále rozvíjelo, u nás trval jeho útlak více než sto let. Teprve po první světové válce, odstoupení Habsburků a vyhlášení demokratické republiky, mohlo svobodné zednářství v novém státě, Československu, opět vzkvétat. Po dalších necelých dvaceti letech však již byl opět konec: po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava diktátor Adolf Hitler okamžitě nechal zednářské hnutí opět zakázat. Nehodilo se totiž do totalitního, vše určujícího nacistického státu.
V roce 1945, po milionech obětí také z řad svobodných zednářů skončila druhá světová válka a nacionální socialisté se stali historií. Československé svobodné zednářství tak mohlo začít znovu. Avšak jen na krátko. Komunistický režim podněcovaný sovětskými "poradci" způsobil, že se zednářské lóže dobrovolně "uspaly" a přešly do ilegality do zahraničí.
Dnes se jedná o práci na sobě samém
Svět se od 18. století změnil a v mnoha zemích převládla myšlenka demokratického ústavního státu. A tak se změnilo i svobodné zednářství: diskuse vedené v některých lóžích o reformě politických systémů a změně společnosti nahradila snaha každého jednotlivého bratra "reformovat" sebe sama, stát se lepším člověkem. Svobodní zednáři ve svém symbolickém jazyce říkají: "Podobně jako starověcí kameníci opracováváme hrubý kámen, kterým jsme my sami, a snažíme se z něj vytvořit kámen dokonalejší pro stavbu chrámu lidství"